Zobrazit menu
MENU
Magazín o dávné a ještě dávnější historii

Bitva u Actia položila základy římského císařství

20.8.2020, 09:30 > Starověk > Antický Řím

Bitva u Actia je jedna z těch bitev, o které můžeme říci, že kdyby její výsledek byl opačný, celé dějiny by vypadaly jinak. Odehrála se v roce 31 př.n.l. a šlo o obrovskou námořní bitvu poblíž mysu Action (Řecko). Proti sobě zde stáli někdejší političtí spojenci, členové druhého triumvirátu, Gaius Octavianus (pozdější první císař Augustus) a zkušený vojevůdce Marcus Antonius.


Co postavilo tyto dva dřívější spojence proti sobě? Oba muži si nikdy nebyli nakloněni a jejich spojenectví bylo spíše vynucené. Situaci nejlépe popisuje rčení nepřítel mého nepřítele je můj přítel.


Císař Augustus.
Císař Augustus. Zdroj: wikipedia.org, Unknown author / Public domain


Za vším hledej Caesara

Spujujícím článkem těchto dvou mocných mužů byla osobnost ještě známější - Gaius Julius Ceasar. Marcus Antonius byl dlouhou dobu Caesarovým vrchním velitelem vojsk a nejvěrnějším přítelem. Octavianus s ním byl zase v příbuzenském stavu, Caesar byl jeho prastrýcem. A protože se mu zřejmě mladý a ambiciózní Oktavianus jevil jako slibný, adoptoval ho a určil svým dědicem.

V roce 44 př.n.l byl ale Caesar zavražděn. Antonius zareagoval rychle a podařilo se mu získat Caesarovu pozůstalost, kterou následně odmítl vydat Oktavianovi, jedinému právoplatnému dědicovi. Tím si vytvořil nového nepřítele, což byla věc ve které byl výborný. Znepřátelil si totiž celý senát, který ho nakonec prohlásil za nepřítele státu. Na straně senátu stál v tuto chvíli i Octavián, který vytáhl proti Antoniovi a porazil ho ve dvou bitvách u Mutiny.


Marcus Antonius.
Marcus Antonius. Zdroj: wikipedia.org, Amadscientis / Public domain


Poté se ale Octavianus zničeho nic obrátil proti senátu, zmocnil se Říma a Caesarovy vrahy prohlásil za nepřátele státu. Spojil se s Antoniem (který si vzal jeho sestru) a společně s Marcem Lepidem vytvořili druhý trimvirát s cílem pomstít Caesarovu vraždu. Po sérii bitev se jim to skutečně povedlo, nepřítelé byli zničeni a veškerá moc byla v rukou triumvirátu.

Bez cíle, který by je nadále sjednocoval, se ale opět brzy znepřátelili. Aby zabránili další občanské válce, vznikla domluva která určovala rozdělení říše. Správu nad západní částí a Itálií získal Oktavianus, bohatý východ a Egypt Antonius. Na Lepida zbyla Afrika s Sicílie, ale ve skutečnosti ho Octavián velmi rychle odstavil od reálné moci.

Významní římští císařové: #1 Augustus

Významní římští císařové: #1 Augustus

Augustus byl možná tou úplně nejdůležitější postavou Římských dějin. Byl to právě on, kdo ukončil vleklou občanskou válku a přetvořil umírající římskou republiku do silného císařství. Právě za vlády toho prvníh... celý článek


Na východě potkává Antonius Kleopatru, která mu učaruje stejně jako předtím samotnému Caesarovi. Rozvádí se se svojí římskou ženou a za manželku si bere egyptskou královnu, se kterou má v následujících letech tři děti. Zřejmě pod vlivem této ženy se pokouší o znovuobnovení kdysi mocné ptolemaiovské říše. Určuje své děti jako dědice východní půlky římské říše.


Busta královny Kleopatry.
Busta královny Kleopatry. Zdroj: wikipedia.org, Louis le Grand / Public domain


Těmito kroky proti sobě čímdál více popuzuje senát, čehož obratně využívá Octavinus, který proti Antoniovi dlouhodobě intrikuje. V roce 32 př.n.l odebírá senát Antoniovi zbylé tituly a vyhlašuje Egyptu válku. Vyhlášení války Egyptu a ne Antoniovi je ukázkou Octavianovi vychytralosti, kdy odvádí pozornost od jejich boje o moc k a směřuje ji k zahraničnímu nepříteli.


Průběh bitvy

Bitvě předcházelo asi dvouleté tažení obou soupeřů v nemž byla Octavianova strana mnohem aktivnější. Jeho vrchní velitel Agrripa se neočekáváně vypravil s flotilou z Itálie v zimě a obsadil několik důležitých pevností na řeckém pobřeží. Antoniova flotila kotvila v zálivu u mysu Aktion a pasivně vyčkávála. Agrippova vojska zatím obsadila celé pobřeží zálivu a znemožnila tak Antoniovi ústup na pevninu. Za ústím zálivu pak rozmístil svoji flotilu.

Na straně Octavianova generála stálo přes 400 válečných lodí s 19 tisíci bojovníky na jejich palubách. Proti nim stálo asi 300 válečných a 50 transportních lodí a 22 tisíc mužů pod velením Marca Antonia. Přestože na začátku stála početní výhoda na straně Antonia, jeho situace byla viditelně horší a s každým dnem vyčkávání více a více jeho vojáků dezertovalo. Kvůli obklíčení bylo zásobování každým dnem náročnější. Antonius už nemohl déle vyčkávat a musel vyplout ven ze zátoky a svést bitvu.


Nepřesné barokní ztvárnění bitvy u Actia.
Nepřesné barokní ztvárnění bitvy u Actia. Zdroj: wikipedia.org, Lorenzo A. Castro / Public domain


Hlavní rozdíl mezi armádami byl v typu lodí. V předchozích letech vyhrál Agrippa několik námořních bitev díky strategii mohutných bitevních lodí. Antonius tuto strategii okopíroval a během předchozích let nařídil v Egyptě stavět obrovské, ale pomalé lodní pevností (až 10 veslařů na jedno veslo). Tentokrát ale Agrippa svoji taktiku zcela obrátil a svoji flotilu rozšířil o malé rychlé lodě tzv. liburny. Ty kvůli své rychlosti často využívali piráti ve středozemním moři.

Hlavní bitva se odehrála 2. září 31. př.n.l. Kvůli rozsáhlé dezerci nakonec Antonius neměl ani dostatek posádky pro své obří lodě. Před začátkem bitvy tak velkou část své flotily spálil a na nejmohutnější plavidla nalodil svoji armádu. Kolem poledne pak vypluly Antoniovi lodě z úzkého zálivu a zaujaly formaci. Menší a rychlejší Agrippovy lodě využívaly své obratnosti a dorážely na dřevěné obry. Taktika se ukázala jako funkční, přesto nepřinášela rozhodující vítězství. Bitva byla dlouhé hodiny vyrovnaná, zlom přišel až ve chvíli, kdy se Kleopatřina část flotily zničehonic obrátila na útěk. Jakmile to Antonius spatřil, sám ze své vlajkové lodi utekl na menším člunu za Kleopatrou.


Liburny na dobovém reliéfu.
Liburny na dobovém reliéfu. Zdroj: wikipedia.org, Attributed to Apollodorus of Damascus / Public domain


Zbytek vojska i po těchto neočekávaných událostech dál bojoval, ale později odpoledne velitelé pochopili marnost situace a vzdali se. Octavianova strana tak zvítězila jen s pomerně malými ztrátami a navíc získala několik set nepřátelských plavidel.


Vítěz bere vše

Následující rok se vítězové vylodili v Egyptě. Ve stejný den kdy proběhlo vylodění spáchal Marcus Antonius sebevraždu nalehnutím na svůj meč. Tento čin vykonal v domnění že jeho manželka Kleopatra již také spáchala sebevraždu. Ta se však ještě tajně pokusila vyjednávat s Octavianem. Doufala zřejmě že ho svým šarmem dokáže okouzlit stejně jako předtím Caesara nebo Antonia. To však nevyšlo a když pochopila její skutečnou situaci spáchala necelé dva týdnu po svém manželovy sebevraždu také.

Tím celá válka skončila, Octavianus se stal nezpochybnitelným vládcem, ikdyž navenek stále vystupoval jako prostý občan. V následujících letech nadále upěvňoval svoji vládu aby se stal prvním skutečným římským císařem.
Autor: Petr Němeček
Štítky:
Vstoupit do diskuze ()

Líbil se Vám článek? Sledujte nás
Přidat na Seznam.cz



Mohlo by vás zajímat

Bitva u Sudoměře, malé české Thermopyly Bitva u Sudoměře, malé české Thermopyly
Maďary terorizující Evropu zastavil až zakladatel Svaté říše římské Maďary terorizující Evropu zastavil až zakladatel Svaté říše římské
Muškety proti katanám v bitvě u Cagayána. Čtyřicet Španělů pobilo tisíc samurajů a pirátů Muškety proti katanám v bitvě u Cagayána. Čtyřicet Španělů pobilo tisíc samurajů a pirátů


Prosím, vypněte si blokování reklam na této stránce.

Pouze díky reklamě Vám můžeme přinášet zajímavé články jako tento


Zavřít