Svatý Vojtěch přežil vyvraždění rodu, ale nevyhnul se kruté smrti z rukou pohanů
19.4.2023, 08:52 > Středověk > České zeměSvatý Vojtěch je jednou z nejsilnějších postav raných dějin naší státnosti. Patřil k nejmocnějšímu rodu v zemi, stal se druhým českým biskupem, šířil křesťanství v pohanských zemích a po své smrti se stal jedním ze svatých patronů Českých zemí. Jeho život však byl hlavně plný velmi tragických událostí a tragicky byl i zakončen.
Slavníkovci rovní vládci
Vojtěch se narodil do rodiny Slavníkovců – velmi mocného českého rodu, který se svou mocí v podstatě rovnal vládnoucím Přemyslovcům, možná je i převyšoval. Měli své sídlo v Libici nad Cidlinou a Vojtěcha, jako jednoho ze svých synů, začali připravovat na církevní kariéru. Vojtěch studoval v Magdenburgu, poté se vrátil domů a zde přijal v roce 982 úřad českého biskupa – byl druhým českým biskupem.
Břevnovský klášter
Vojtěch byl skutečně přesvědčeným křesťanem a snažil se víru v zemi šířit velmi intenzivně. V lidech v Čechách a na Moravě však byly stále ještě zakořeněny pohanské zvyky a společnost nebyla na jeho sebevědomé šíření víry připravena. Vojtěch byl čím dál víc frustrován a nakonec se rozhodl zemi opustit a stáhnout se do zahraničí, kde žil jako mnich.Nakonec se však ke svému biskupskému úřadu rozhodl vrátit. Do Prahy znovu přišel v roce 992, ale nesetrval zde dlouho, o dva roky později odešel pryč znovu. Mezitím však stihl, zřejmě na základě svých zkušeností ze zahraničních pobytů v klášterech, založit Břevnovský klášter. Tento klášter se stal prvním mužským klášterem v Čechách a sídlili v něm benediktini.
Vyvraždění Slavníkovců
Vojtěch odešel z Čech v roce 994. O rok později – 28. září 995 došlo k osudovému momentu v historii slavníkovského rodu. Ve svém sídle v Libici nad Cidlinou byl celý rod vyvražděn. Šlo o velmi krvavou záležitost, při které bylo vyvražděno i široké příbuzenstvo a z rodiny nezbyl takřka nikdo. Přežili jen tři muži, kteří aktuálně nebyli na Libici přítomni – biskup Vojtěch, jeho bratr Soběslav, který byl v té době na vojenském tažení, a jejich nevlastní bratr Radim, který se též dal na církevní kariéru.Kdo vyvraždil Slavníkovce se dodnes s jistotou neví – logickou úvahou nám vyjdou mocné konkurenční rody: Přemyslovci a Vršovci; je také možné, že „akci“ naplánovali ve spolupráci, aby se nepřátelských Slavníkovců zbavili.
Byl Vojtěch příčinou zkázy svého rodu?
Dobové prameny uvádějí příběh, který se měl odehrát v době, kdy byl Vojtěch biskupem v Praze. Vršovci prý tehdy chtěli potrestat nevěrnici ze svého rodu. Ta utekla a požádala biskupa o azyl v kostele, na který měla podle církevního práva nárok – a Vojtěch, pro nějž bylo církevní právo svaté, jí azyl udělil.Vršovci vrazili do kostela, ženu vytáhli ven a zabili. Vojtěchovi pak přísahali pomstu, protože se dle jejich názoru pletl do věcí jejich rodu.
Někdy se uvádí, že právě tato událost mohla být příčinou, proč se Vršovci rozhodli sáhnout ke krvavému řešení svých konfliktů se Slavníkovci.
Přeživší
Vojtěch tak náhle byl jeden z posledních přeživších slavného a mocného rodu. Jako biskup se nemohl oženit a zachránit tak pokračování rodu. Stáhl se do kláštera a nakonec se rozhodl, že bude šířit křesťanskou víru mezi pohany.Vydal se do Pobaltí, kde chtěl přivést na víru pohanské Prusy. Ti však o misionáře nestáli a pokoušeli se Vojtěcha i jeho doprovod vyhnat. Nakonec došlo k incidentu, kdy misionáři vstoupili do pohanského posvátného háje a chtěli zde sloužit mši. Prusové Vojtěcha zajali, ubodali kopím a sťali mu hlavu.
Spory o Vojtěchovy ostatky
Vojtěch byl jednou z největších církevních osobností své doby a navíc zemřel mučednickou smrtí při šíření víry – svatořečení měl tedy v podstatě jisté.Ani po smrti však neměl klid. Polský vládce Boleslav Chrabrý vykoupil jeho ostatky a nechal je uložit v Hnězdně, chtěl, aby byl Vojtěch považován za polského svatého a patrona. O pár desítek let později však do Hnězdna dorazil spolu s vojskem český kníže Břetislav I. a Vojtěchovy ostatky odtud s velkou slávou odvezl. Od té doby jsou uloženy v Praze.
Zdroj: ČT, Histroie.cs, zoom.iprima.cz
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #slavnikovci
#10. stoleti
#svati
