Pevnost Masada - před Římem se nelze skrýt

18.12.2019, 08:46 > Starověk > Antický Řím

Židovská pevnost Masadě je jistě jednou z nejznámějších pevností starověku. Možná ne podle jména, ale ve chvíli kdy uvidíte typický tvar stolové hory, jistě vám přijde povědomá. Na rozdíl od většiny jiných pevností té doby, je u Masady i po dvou tisících letech poznat, jak vypadala. Ovšem nejen to, stále můžeme vidět i jak byla dobyta.

V roce 66 již kdysi mocný židovský stát nebyl suverénním územím, ale římskou provincií zvanou Judea. Židé měli vždy problém s podvolením se římské nadvládě a v reakci na to zde nikdy císařovi místodržící nevládli zrovna mírně. Následkem toho byly opakované povstání proti římské moci, které ovšem vždy končila jedině masakrem místního obyvatelstva. V roce 66 nařídil římský místodržící Gessius Florus vyplenění chrámového pokladu, čímž přetekla pomyslná hranice, kterou byli ochotni židé snášet. Radikálnější skupina obyvatel, která se označovala jako zelóti, povstala a vypálila sídlo místní vlády. Následně obsadila pevnost Masada, kde do té doby byla umístěna pouze slabá posádka římských pomocných oddílů.



Přestože na počátku povstání byl židovský lid značně roztříštěný, proti společnému nepříteli se dokázal sjednotit. Svoji jednotu následně dokázali v prvním větším konfliktu, kde porazili menší armádu syrského místodržícího Cestia Galla, který byl vyslán aby povstání potlačil. Nyní jíž Císař Nero vyhodnotil situaci v provincii Judea jako skutečný problém a k vyřešení vyslal budoucího císaře Vespasiána, který měl k dispozici tři legie.

Vespasián, kterého jako jeden z velitelů doprovázel jeho syn Titus (další budoucí císař), postupoval se svou armádou od severu. Nejdříve zlikvidoval odpor v oblasti Galileje a následně pokračoval k Jeruzálému. Situaci pak ale zkomplikovaly vnitrostátní problémy Říma. Císař Nero zemřel a v rychlém sledu nastoupilo několik dalších císařů. I Vespasián byl zde na východě vojáky provolán novým vládcem impéria. Vyslyšel volání svých vojáků a přes Egypt se vydal do Říma, aby získal císařský trůn. Velení přenechal svému synovi Titovi, který s rozhodl Jeruzalém obklíčit a vyhladovět. Po několika týdnech odporu město padlo a Titus se rozhodl většinu Jeruzaléma srovnat se zemí. Tím bylo povstání v podstatě ukončeno, další odpor už kladlo pouze několika osamocených pevností. Poslední z nich byla Masada.

Pevnost na dokonalém místě

Samotná pevnost byla umístěna na vrcholu stolové hory, která se tyčí na okraji Judské pouště, v blízkosti Mrtvého moře. Rozměry horní plošiny jsou 650 x 300 metrů a za všech stran je ohraničena vysokými příkrými svahy, jejichž zdolání bylo v té době zhola nemožné. Jediný přístup do pevnosti vedl úzkou, tzv. Hadí stezkou, která znemožňovala postup armády v jakékoliv obrané formaci. Okraje byly navíc ještě obehnány mohutnou kasematovou hradbou (kasematy sloužily k uložení značného množství zásob a k ubytování posádky), ve které byly ještě pravidelně umístěny obranné věže. Zásoby zbraní, vody i potravin v pevnosti byly obrovské (navíc volná plocha uvnitř pevnosti umožňovala i jejich další pěstování). Při obléhání by taktika vyhladovění nebyla použitelná a díky dokonalým přírodním obraným podmínkám bylo v podstatě nemožné pevnost dobít.

Zdolání nedobytné pevnosti

Řím při potlačování židovského povstání dosáhl absolutního vítězství, přesto dobytí pevnosti, která již reálně nepředstavovala hrozbu, bylo otázkou římské cti. V nedobytné pevnosti bylo v tuto chvíli asi tisíc obránců, nešlo však o žádné vycvičené vojáky. Velkou část osazenstva tvořili rodiny vzbouřenců, které do boje příliš zasáhnout nemohly. Masada byla však perfektně bránitelná i s takto malou posádkou. Ke stolové hoře přitáhla 10. legie pod vedením Lucia Flavia Silvy. Ta byla posílená o pomocné sbory a doprovod tvořilo ještě několik tisíc židovských zajatců z Jeruzaléma.



Římané byli mistři obléhacích prací, dokázali si tak poradit i v takto extrémních podmínkách. Obléhání dobře zásobené pevnosti se však protáhlo na několik let. Na nejpřístupnějším místě se římští ženisté rozhodli postavit gigantickou rampu, která umožnila dopravit k hradbě věž s beranidlem, které mělo vytvořit průlom. Konstrukčně šlo o velice složitou operaci kvůli nedostupnému terénu, dešťům které práci ničili a zejména neustálému ostřelování z řad obránců. Ke stavbě Římané pravděpodobně využili tisíce židovských zajatců, proti kterým obránci odmítali útočit.

Postupně budovaný násyp vždy na konci bránila obří obraná věž, která se postupně posouvala, jak se násyp přibližoval k hradbám. Díky tomu mohli Římané z výšky ostřelovat obránce a umožnit tak klidnější práci svým stavitelům. Na předpokládaném místě průniku židovští obránci zesílili hradby. Jakmile se však Římané dostali do blízkosti hradby, všechny snahy byly již zbytečné. Kdy vojáci proniknou hradbami bylo již pouze otázkou nejbližších dní. Postupně podkopali část hradeb, které poté zapálili a celou noc nechali hořet.



Na ráno dalšího dne byl naplánován finální útok. Když legionáři překonali trosky hradeb, nenarazili však na žádný odpor. V pevnosti našli pouze necelou tisícovku mrtvol. Při pátrání v pevnosti našli ve skalních cisternách pouze 2 přeživší ženy společně s 5 dětmi, které jim vypověděli co se přes noc v pevnosti událo. Vůdce obránců Eleazar pronesl památnou řeč, kterou obránce přesvědčil o tom, že je lepší zemřít rukou svých bližních než se nechat zajmout Římany. A protože sebebraždu židovská víra zapovídala, navrhl jiné řešení. Muži nejdříve pobili ženy a děti a poté vylosovali deset mužů, kterým připadl úkol zabít zbylé muže. Z těchto posledních deseti přeživších vylosovali posledního nešťastníka, kterému musel zabít zbylých devět mužů a poté spáchat sebevraždu. Jde tak o jednu z největších hromadných sebevražd v historii.

Celé povstání tak bylo definitivně ukončeno a pro nového císaře Tita Flavia Vespasiána znamenalo obrovský příliv bohatství, které mu velmi pomohlo v počátcích jeho vlády. Nejen že získal značné množství zlata, ale z provincie také dovedl do Říma nesčetně otroků, které využil při stavbě mnoha nových státní budov. S trochu nadsázky se dá říci, že nejznámější římská budova - Flaviovský amfiteátr, neboli Colloseum je více židovská než římská. Je totiž v podstatě postavena židy a za židovské peníze.



Všechny tyto historické události jsou neobvykle dobře zdokumentované. V tomto období totiž působil historik Flavius Iosephus, který byl sám původně jedním z velitelů židovského povstání. Byl však zajat Vespasiánem, postupně se stal jeho otrokem, později propuštěncem (čímž přijal jeho rodové jméno Flavius) a nakonec jeho hlavním historikem, který detailně popisuje události okolo Vespasiánova vzestupu.

Celá lokalita okolo pevnosti byla v roce 2001 zapsána na seznam UNESCO. Návštěva Masady rozhodně stojí za to. Jde o jedno z mála míst, kde dodnes zde můžeme vidět pozůstatky římských obléhacích prací. Obrovský navršený násyp Římanů je stále dobře rozpoznatelný. V nejbližším okolí pak lze nalézt zbytky jednotlivých vojenských táborů, které několik let sloužily jako domov pro tisíce legionářů. Štítky: #oblehani #vespasian #titus #zide #judea

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (43)   #zivot v antice (41)   #legie (28)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #14. stoleti (13)   #17. stoleti (12)   #atheny (12)   #persie (11)   #otroci (11)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   #husite (9)   Zobrazit všechny štítky