Konstantinovo vítězství u Milvijského mostu zajistilo dominanci křesťanství v Evropě
7.1.2021, 09:40 > Starověk > Antický ŘímV prvních stoletích našeho letopočtu bylo křesťanství jen jedno z mnoha náboženství Římské říše. Stačilo by, aby jediná bitva dopadla jinak a dnes mohlo jít o zapomenuté náboženství podobně, jako například Mithraismus. Císař Konstantin však v předvečer velké bitvy viděl znamení, díky kterému křesťanství vytlačilo všechna ostatní původní římská náboženství.
Počátkem 4. století již byla Římská říše dávno za svým vrcholem. Přesto se však její vládcové všemožně snažili upevnit moc, nebo alespoň oddálit její úpadek. Jedním z posledních silných císařů byl Diocletianus, který se všemožnými reformami snažil o posílení své říše. Patrně nejvýraznější změnou bylo zavedení tetrarchie. Nový systém vlády spočíval v rozdělení moci mezi 4 vládce. Každý tak vládl menšímu území, které mohl efektivněji spravovat. Dva hlavní vládci se nazývali augustové a dva mladší používali titul caesar. Sám Diocletianus byl augustem a za jeho vlády systém poměrně dobře fungoval. V roce 305 se však dobrovolně vzdal vlády (jako první římský císař v historii). Po jeho odchodu se systém čtyř vládců začal pomalu hroutit.
Všichni spoluvládcové se snažili získat větší moc a začali mezi sebou bojovat. V roce 311 vládl v Galli a Británii Konstantin, v Illyrii Licinius, v Itálii Maxentius a východní část říše vedl Maximinus Daia. Císař Maxentius byl velmi podezřívavý a podezíral Konstantina z úkladů proti své osobě. Těžko již nyní říci, zda-li na jeho podezření bylo něco pravdivého. Jeho strach však rostl, až se nakonec v roce 312 rozhodl, že musí se svojí armádou vtrhnout do Galie a svého spoluvladaře odstranit.
Konstantin se ale o celém plánu na své svržení dozvěděl dopředu. Jako dobrý taktik věděl, že musí svého nepřítele překvapit a rozhodl se tak jednat jako první. Britské jednotky byly vázané příliš daleko a tak se mohl opřít pouze o galskou část své armády, která čítala kolem 50 tisíc mužů. Silnou stránkou bylo zejména vyhlášené galské jezdectvo. Jeho protivník disponoval mnohem větší silou. Počet Maxentiových vojáků se blížil k 200 tisícům. Součástí armády byla také pretoriánská garda, bylo to naposledy v historii, kdy se zúčastnila bitvy. Díky své paranoii však císař nechtěl nechat Itálii bez ochrany. Obával se, že ho mezitím napadne další ze spoluvladařů, Licinius. Polovinu svého vojska tak zanechal v severní Itálii.
Pevnost Masada - před Římem se nelze skrýt
Židovská pevnost Masadě je jistě jednou z nejznámějších pevností starověku. Možná ne podle jména, ale ve chvíli kdy uvidíte typický tvar stolové hory, jistě vám přijde povědomá. Na rozdíl od většiny jiných pevn... celý článekPřed konfliktem si nechal Maxentius věštit svoji budoucnost. Věštba pravila, že pokud překročí řeku Tiberu, zahyne nepřítel Říma. Maxentius přirozeně považoval za nepřítele Říma Konstantina a tak se svými jednotami překročil Tiberu po Milvijském mostě, u něho nechal postavit ještě jeden pontonový. Jednotky pak připravil k bitvě u vesničky Saxa Rubra vzdálené přes 10 kilometrů od mostu.
Večer, když byly obě armády na místě a připravené na zítřejší bitvu, stalo se něco zvláštního. Něco, díky čemu bitva nesmazatelně vstoupila do dějin a zcela změnila následující vývoj historie. Císař Konstantin, který vyznával stará římská božstva, měl vidění. Na obloze u zapadajícího slunce spatřil kříž s písmeny XP a nápisem en toúto nika. V překladu V tomto znamení zvítězíš. Císař ještě večer nechal tento symbol narychlo namalovat na štíty svých vojáků. Později se tento znak po názvem labarum stal symbolem všech křesťanských císařů.
Průběh samotné bitvy není příliš dobře zdokumentován, zásadní roli však zřejmě hrálo mocné Konstantinovo jezdectvo. Jakmile se Maxentiovy linie porušily, vydal císař povel k ústupu. Chtěl se dostat až za hradby Říma, po cestě však musel překročit Milvijský most. Početná ustupující armáda most přetížila a ten se tak začal hroutit. Stejně dopadl i záložní pontonový most a velká část Maxentiovy armády tak zůstala odříznuta. Vojáci se samozřejmě pokusili Tiberu přeplavat, ale útočící nepřátelé a zejména váha jejich brnění situaci ve vodě značně komplikovala. Mnoho vojáků bylo při pokusu o překonání řeky zabito nebo se utopilo. Při snaze o překonání řeky zemřel i sám císař Maxentius. Konstantin pak vítězně vstoupil do Říma, kde byl lidem oslavován jako osvoboditel. Jedním z jeho prvních činů po bitvě bylo rozpuštění pretoriánské gardy.
Bitva u Milvijského mostu měla dalekosáhlé následky. Nejen že z ní vyšel nový silný císař, který přesunul hlavní město říše do Konstantninopole a položil tak základy nové tisícileté říše. Bitva byla klíčová i z náboženského pohledu. Od této chvíle křesťanství zaujalo roli státního náboženství a začalo se překotně rozšiřovat. Jeho důležitost neustále rostla a formovala nejen následné dějiny západní i východní římské říše, ale celé dějiny středověku. Pokud by Konstantin neměl své vidění, vyložil si ho jinak, nebo v bitvě nezvítězil, historie by se vyvíjela zcela jinak.
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #bitva
#pretorianska garda
#konstantin
