Rytíři - vojáci Krista a služebníci Boží, nebo jen násilní válečníci?
24.1.2022 > StředověkRytíř byl snad od nepaměti symbolem odvážného bojovníka, který ve jménu spravedlnosti ochraňuje slabé a nemocné proti krutostem mocných. Ovšem rytíři opravdu jen v máločem odpovídali romantickým hrdinům z velkolepých dobových literárních děl a balad, které do oušek spanilých dam zpívali středověcí pěvci.
Středověcí rytíři byli skvělí a udatní bojovníci. Byli schopni toho nejlepšího a zároveň toho nejhoršího. Jen zřídkakdy byli ochránci vdov a sirotků, pokud ano, tak jedině v případě, že pocházeli z jejich společenské vrstvy.
Mezi rytíři a prostým lidem panovaly asi takové vztahy jako mezi pánem a otrokem. Není divu, že nuzný lid byl, zvláště v době válek, vystaven těm největším surovostem a ukrutnostem. Bylo nutné za jakoukoli cenu živit muže, platit jim žold a uspokojovat jejich potřeby, a přitom se nestarat, kolik bídy a utrpení tím při přechodu, nejen nepřátelským územím, způsobí.
Nástup těžké jízdy, vývoj zbraní
Skvěle vycvičená římská pěchota se po zániku Západořímské říše roku 476 natrvalo vytratila z bojišť a její místo zabrali jezdci. Ze začátku byli jízdní pěchotou – před bitvou sesedali z koní a do boje šli pěšky. Tehdejší sedla ještě neměla třmeny, jezdec na koňském hřbetě nemohl zaujmout stabilní polohu nutnou pro použití zbraně.Koncem 9. stol. se pod vlivem nomádských národů (Avarů, Pečeněhů) začal v evropském jezdectví zdomácňovat třmen. Konstrukce sedla se změnila – vzniklo nové vysoké sedlo s lehkým dřevěným rámem, které jezdci poskytovalo větší stabilitu. Na scéně se objevila těžká jízda (zejména ve Franské říši) – nejproslulejšími bojovníky na koňském hřbetě se v 11. stol. stali Normani.
Se vznikem těžké jízdy se rozvíjel chov koní určených k tomu, aby nosili jezdce do boje. Koně museli být větší a silnější, aby unesli váhu mužů oděných v brnění – od přelomu 10. a 11. stol. se objevuje nové charakteristické brnění pro bojovníky na koních: drátěná košile, už i s kapucí zvyšující ochranu hlavy a části obličeje, se postupně prodlužuje až téměř po kotníky a od pasu dolů již není rozdělená na bocích, ale vpředu a vzadu ve středu těla. Rukávy kroužkové košile se také prodlužují až k zápěstím a ve 12. stol. jsou její součástí kroužkové rukavice.
Bitva u Kreščaku změnila způsob evropského válčení
Bitva u Kresčaku je pro nás známá zejména tím, že v ní zemřel český král Jan Lucemburský, otec Karla IV. V globálním měřítku však měla mnohem větší dopad. Díky masivnímu nasazení silných anglických lučištníků n... celý článekOd druhé poloviny 11. stol. až po 13. stol. se vyvíjejí kroužkové kalhoty a ochrana hrudi a kloubů na končetinách pláty ztvrdlé kůže, z nichž se ve 14. stol. vyvinulo celokovové plátové brnění.
Ochranu hlavy zajišťuje nový typ přilby, tzv. kónická přilba vykovaná z jednoho kusu kovu s nánosníkem.
Podstatnou součást ochranné výzbroje jezdce tvořil štít. Ze začátku byl oválný nebo kruhový a dřevěný, se středovou kovovou puklicí. Od poloviny 11. stol. se objevuje nový typ štítu – mandlovitý.
Mandlovitý štít byl značně velký, ideální pro jezdce, kteří si jím chránili celou horní polovinu těla a velkou část své levé nohy.
Štít ve tvaru mandle se postupem vývoje zmenšoval a zkracoval, až se koncem 12. stol. změnil na klasický trojúhelníkový, což bylo následkem zdokonalování kroužkového brnění, které chránilo stále více z jezdcova těla.
Nedílnou součástí bojovníka byl meč s prodlouženou čepelí na konci zúženou do ostrého hrotu, vyrobený na míru. Na výrobu mečů se používala ta nejkvalitnější ocel, nicméně není divu, že v dobových pramenech nacházíme zprávy o přeseknutých štítech, nebo o rozseknutí protivníka napůl od ramene až po sedlo. Meč byl v rukou skvěle vycvičeného bojovníka obávanou zbraní. V průběhu věků se stal symbolem války, práva, spravedlnosti a společenského statusu.
Bojová taktika
Jedním z důležitých prvků, který přeměnil evropskou těžkou jízdu na rytířské vojsko, byla změna bojové taktiky. Změna nastala zejména v používání kopí.Před 11. stol. používala těžká jízda kopí různě: házela se podobně jako oštěp, nebo se držela horizontálně ve vztažené ruce připravená k bodání. Od poloviny 11. stol. vznikla nová technika: kopí chycené v pravé sehnuté ruce se přidržovala předloktím opřená o bok jezdce a v této pevné poloze sloužila k bodnutí. Jezdci začali útočit klusem v sevřených formacích (v klínech), nebo v dlouhých sevřených řadách.
Rytířský stav
Vojenská stránka přeměny těžkého jezdectva na rytíře, které známe dnes, byla jen jednou ze změn, která se o ni přičinila. Druhou byly sociální změny, které se děly ve společnosti.Vznik rytířství nepochybně umožnila i vysoká společenská přemístitelnost a politická nejednotnost. V období kolem roku 1000 neexistovala ústřední panovnická moc. Baroni a hrabata si na svých panstvích počínali jako svrchovaní vládci. Na jejich dvorech sloužilo množství neurozených najatých vojáků – pěšců i jezdců (milites), kteří jim pomáhali při prosazování jejich vlastních zájmů.
Námezdní jezdci, vyznačující se odvahou v boji, byli náležitě odměňováni. Díky kořisti, kterou získali v boji, vzrůstal jejich majetek. Neurození muži s velkými vojenskými schopnostmi se odčlenili od ostatních vojáků, a když se mezi ně zamíchali druhorození synové z urozených rodin, kteří při narození sice získali zvučné jméno, ale žádný titul či majetek, a proto si živobytí museli hledat jinde, volili si církevní nebo světskou dráhu, zlepšilo se i jejich společenské postavení. Schopným rytířům pánové svěřovali správu majetků, nebo jim je rovnou udělovali jako svým vazalům.
Pravidla a omezení, kdy a za jakých okolností může rytíř bojovat, stanovila rytířstvu katolická církev, snažící se o ukončení neustálých konfliktů mezi urozenými muži v celém křesťanském světě.
Mírovou snahu církve podporoval způsob pojetí o „trojím lidu“ – ti, co pracují, ti, kdo bojují a vládnou a ti, kdo se modlí. Odtud byla už jen krátká cesta k obřadu pasování za rytíře, během něhož rytíř získal světský symbol svého výlučného stavu – meč a ostruhy, a zároveň se zavázal, že svým mečem bude chránit Boží řád na Zemi – při pasování se stal vojákem Krista a služebníkem Božím. Bojovat měl jen tehdy, když to bude v souladu s pravidly spravedlivé války…
Zdroj: Mgr. Marek Meško, MA, PhD: Zrod klasického rytierstva (Historická revue 10/2013)
Autor: Eva Šranková
Štítky: #rytiri
#zivot ve stredoveku
