Triéry - při útoku řecké válečné lodě nemělo nepřátelské plavidlo šanci
8.2.2022 > Starověk > Antické ŘeckoTriéry neotřesitelně vládly Středozemnímu moři po období celého starověku. Šlo o velice efektivní válečnou loď, se kterou přišli Řekové v období svého největšího vzestupu a dokázali s ní porazit i násobnou přesilu nepřátel. Postupně triéry převzali i mocní Římané a od té doby se na moři nenašel národ, který by jim mohl konkurovat.
První triéry se začaly objevovat mezi 4. a 5. stoletím před naším letopočtem. Název je odvozen od toho, že loď do pohybu uváděli tři řady veslařů. Kromě toho byla osazena jedním až dvěma stěžni s obdélníkovou plachtou. Na vítr se ale nedalo spoléhat a tak hlavním hybnou silou byli veslaři.
Původními řeckými loděmi, o několik staletí staršími, byly tzv. monorémy - s jednou řadou vesel a jediným stěžněm. Na každé straně nejčastěji pracovalo 15 veslařů, což bylo ale na mohutnou loď poměrně málo. Větší rychlosti tak bylo dosahováno přidáváním dalších veslařů za sebe, což ale nevyhnutelně vedlo k prodlužovaní lodi. S větší délkou se ale pojila i horší manévrovatelnost. Patrně pod vlivem Féničanů tak Řekové začali konstruovat lodě s dvěma řadami veslařů - diéry. Stále to však ale nebylo ono, jako optimální se ukázalo mít řady tři.
Vznikla tak triéra, nejefektivnější válečná loď starověku. S délkou až 40 metrů a šířkou 4 metry šlo velké, ale stále dobře ovladatelné plavidlo. Rychlost, kterou mohla loď dosáhnout, byla až 4,3 uzlu, tedy zhruba 8km/h. Na zadní části lodi byl vyvýšený můstek se speciálním veslem určeným ke kormidlování. Střední část byla bez paluby, veslaři tak byli odhaleni. Postupně však i do této části byly přidávány paluby pro vojenskou posádku. V přední, také vyvýšené části, byly umístěny obvykle dvě kovové kotvy. Stěžeň bylo možné sklápět směrem dozadu. Takto sklopen byl obvykle při přechodu do bojové pohotovosti, aby nebyl poškozen při boji.
V bitvě u Platají se Řekové pomstili za masakr u Thermopyl a vypálení Athén
Přestože dnes jsou bitvy u Thermopyl a Salamíny oslavovány jako velká řecká vítězství, ve své době ještě o vítězi Řecko-Perské války zdaleka nebylo rozhodnuto. I přes značné ztráty disponoval perský král Xerxes... celý článekSamotný boj pak probíhal pevně daným způsobem. Nešlo o boj na dálku, jak známe později ze středověku, ani kontaktní boj námořní pěchoty, jak později začali praktikovat Římané. Hlavní zbraní triéry by kloun. Okovaný snímatelný nástavec na přídi sloužil k prorážení boku nepřátelských lodí, tzv. taranování. Taktika byla jednoduchá - dostat se do vhodné pozice, nabrat rychlost a narazit přídí do boku nepřátelského plavidla. Pokud byla rychlost dostatečně velká (asi 10km/h), kloun prorazil do boku díru a loď začala nabírat vodu. V tu chvíli ale bylo nutné co nejdříve vlastní loď odpoutat, aby nešla ke dnu s nepřátelským plavidlem. Díky efektivní taktice a dobré pohyblivosti vítězily řecké triéry i proti násobné přesile, jako například v bitvě Artemisia.
Posádku triéry obvykle tvořilo 170 veslařů, v Řecku svobodných občanů, za římské nadvlády častěji otroků. Dále 10 hoplítů a 4 lučištníci. Vojenská posádka tak byla extrémně malá. Vzhledem k tomu, že strategie nezahrnovala boj muže proti muži, byl nízký počet vojáků výhodnější pro nižší hmotnost a tím i lepší ovladatelnost. Triéry neměly žádné větší skladovací, ani ubytovací prostory. Obvykle nebývaly na moři delší dobu a nevydávaly se příliš daleko od břehu. Díky nízké hmotnosti mohly být lodě vytaženy na téměř libovolnou pláž, což se také dělo každou noc, nebo při náznaku horšího počasí.
Přestože nešlo o plavidla vhodná na daleké cesty, jejich vojenská hodnota byla nezpochybnitelná. Toho si byli vědomí i Římané, kteří původně nebyli národ, který by se účastnil bojů na moři. Okolnosti první punské války je ale donutili k vytvoření vlastní flotily. Římské lodě měly k triérách velmi blízko jak svojí konstrukcí tak i názvem - trirémy. Díky několika dalším vylepšením (například tzv. Havran určený k zahákování nepřátelské lodi a útoku těžké pěchoty) brzy Římané dominovali celému Středozemnímu moři. Vystavěli obrovské flotily a bojovali v mnoha velký námořních bitvách. Například první císař Augustus vybojoval svoji říši právě v námořní bitvě u Actia. Římané se pokusili i o stavbu ještě větších lodí, se čtyřmi a dokonce i pěti řadami vesel. Trirémy se však ukázaly jako zdaleka nejefektivnější a zajišťovali navládu Římské říše nad Středozemním mořem po stovky let.
Zdroj: Řecká válečná loď – triéra, Nic Fields
Autor: Petr Němeček
Štítky: #lodstvo
#recko-perske valky
#technika