Proč si Rusko myslí, že má na ukrajinské území nárok aneb vše začalo už za carevny Kateřiny Veliké
6.5.2022 > NovověkUkrajina je v současné době asi mediálně nejsledovanější zemí. Události, které se tam odehrávají a které máme zprostředkované takřka v přímém přenosu, nemohou nechat nikoho chladným. Jak je možné, že ve 21. století napadne nějaký stát jinou svrchovanou zemi a začne tam se „speciální vojenskou operací“? Asi bychom se měli podívat hlouběji do historie Ukrajiny, abychom pochopili myšlení současného Ruska.
Historie Ukrajiny sahá daleko do minulosti
Území současné Ukrajiny bylo osídleno již v době, kdy se ještě po Zemi procházeli neandertálci. V době kamenné vznikají první primitivní formy společensko-politických organizací. Během středověku byla Ukrajina důležitý centrem kultury východních Slovanů a zároveň Kyjevská Rus formovala základy ukrajinské identity. Přispěla k tomu i strategická geografická poloha města Kyjev na řece Dněpru, kdy byli tranzitním uzlem, jenž spojoval Černé moře s Baltským.K rozpadu tohoto státního celku přispěly vpády Mongolů ve 13. století. Od této doby byla Ukrajina ovládána různými mocnostmi včetně Ruského impéria, Polsko-litevské unie, Rakouska-Uherska a Osmanské říše, Nadvláda cizích národů přiměla ukrajinské obyvatelstvo k boji o národní sebeurčení a nezávislost, které nebylo zrovna lehké a které trvalo prakticky až do 20. století.
Kozácký hetmanát a Bohdan Chmelnický
V 17. století vznikl na území dnešní Ukrajiny polonezávislý státní útvar záporožských kozáků. Založil ho v roce 1649 hejtman Bohdan Chmelnický, příslušník polsko-ukrajinské šlechty. Z hlediska moderní historie se řadí mezi nejkontroverznější osobnosti Evropy v raném středověku, a to zejména kvůli brutalitě, s níž bylo spojeno jeho působení v čele kozáků.Ukrajinci však Bohdana Chmelnického vnímají jako svého národního hrdinu, někteří ho dokonce považují za otce ukrajinské vlasti a jeho roli považují za osvobozeneckou národní válku. Bohdan Chmelnický se dokonce dostal na ukrajinskou minci s hodnotou 5 hřiven.
Bohdan Chmelnický (asi 1595 – 1657) původně pracoval ve službách polského krále Vladislava IV., sloužil jako hraničář v Moldávii, bojoval proti Tatarům a účastnil se i poselstev ke krymskému chánu a osmanskému sultánovi. Do čela kozáckého odporu proti polsko-litevské nadvládě na Ukrajině ho dostal spor o jeho vlastní majetek, kdy byl nucen uprchnout na Záporožskou Síč, kde byl zvolen nejvyšším hejtmanem.
Začal prosazovat protipolskou diplomacii, která se snažila omezit rozsah kozácké autonomie. Razil dokonce vlastní mince. S polskými korunními vojsky svedl vítězné bitvy u Žlutých vod a Korsuně, přičemž postup kozáků provázely masakry Poláků. Během pogromů přišly o život desetitisíce lidí. Kozáci si nebrali servítky, zajatci byli běžně upalováni nebo naráženi na kůl.
Postup kozáků zastavily až bitvy u Zbaraže a u Zborova v roce 1649. Ani kozáci nebyli ušetřeni nelidského mučení a poprav. Chmelnický byl z Ukrajiny vytlačen a ochranu našel u moskevského cara Alexeje Michajloviče. Ukrajina byla v roce 1654 rozdělena mezi moskevský stát a Polsko-litevskou unii a kozáci tím ztratili svou samostatnost.
Ruský pohled na Bohdana Chmelnického
Rusové oceňují to, že Boris Chmelnický při útěku z Ukrajiny po porážce kozáků hledal pomoc u moskevského cara Alexeje Michajloviče, se kterým se spojil za účelem sjednotit Ukrajinu a Rusko. Toto se podle Ruska shoduje s jeho teorií, že celá oblast Kyjevské Rusi dědičně náleží právě Moskvě.
Haďačská unie
Po smrti Bohdana Chmelnického došlo v roce 1658 v Haďači (město v Poltavské oblasti na Ukrajině) mezi Polsko-litevskou unií a záporožskými kozáky k podpisu smlouvy z Haďače. Ta měla za cíl vytvořit z dvoučlenné Polsko-litevské unie trojčlennou, rozšířenou právě o Kozácký hetmanát. Dohoda zrovnoprávňovala i pravoslaví a kozácké vévodství mělo mít i vlastní armádu. Duchovním otcem této dohody byl Ivan Vyhovský, jenž chtěl tímto vyřešit problém se závislostí na Rusku. Bohužel k realizaci smlouvy z Haďače nakonec nedošlo.Jedním z důvodů byla nespokojenost části kozáků se zněním smlouvy a také to, že Rusko vyslalo na Ukrajinu svá vojska. To vedlo ke vzniku devastujících válek mezi Ruskem, Polskem, Krymským chanátem, Osmanskou říší a kozáky o kontrolu nad Ukrajinou. Konečná porážka kozáků přišla v roce 1686, kdy Ruské carství s Polsko-litevskou unií podepsalo Smlouvu o věčném míru. Ta ukončila spory o území Ukrajiny. Na jejím základě Rusko získalo Levobřežní Ukrajinu a část Kyjeva. Polsko si ponechalo Pravobřežní Ukrajinu.
Carevna Kateřina Velká a Nové Rusko
V Polsku to v 18. století docela vřelo a docházelo zde ke vnitřním rozbrojům. Svou roli sehrály porobené národy na ukrajinském území, kdy se došlo v roce 1768 k povstání. V letech 1772 až 1795 proběhlo dělení Polska, kdy byla k Ruskému impériu připojena střední a západní část Ukrajiny, původně patřící Polsku. Halič a Bukovinu získala habsburská monarchie.Poslední pozůstatky kozácké autonomie v ukrajinských stepích byly tímto odstraněny. Krym byl odtržen od Osmanské říše a Rusko tím získalo nové državy, pojmenované jako Nové Rusko. Tento název se používal až do roku 1918. Carevna Kateřina Veliká zde založila několik měst – Cherson, Oděsu, Sevastopol, Jekatěrinoslav.
Novorusko – Svaz lidových republik
Opětovně se s označení Nové Rusko setkáváme v roce 2014, kdy Rusko napadlo Donbas, anektovalo Krym a vznikla mezinárodně neuznaná konfederace na území Ukrajiny, a to spojením Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky do jednoho společného celku. Mediální označení tohoto státního útvaru tedy odkazuje na historické území z doby carského Ruska.Spojené ozbrojené síly Novoruska jsou ozbrojené skupiny dobrovolníků a milice, ukrajinskou vládou považované za teroristické. Tyto skupiny v současnosti vedou ozbrojený boj proti Ukrajině. Jak je vidět, historie se opakuje. Je na ní jasně vidět, odkud bere současné Rusko s prezidentem Putinem v čele své neoimperialistické ambice vůči Ukrajině.
Zdroj: wikipedia.org, Dějiny Ukrajiny - Bohdan Zilynskyj
Autor: Jana Fojtíková
Štítky: #ukrajina
#kozaci
#rusko
.jpg){kind=link}
.svg){kind=link}