Jak vypadaly antické olympijské hry?
17.9.2020 > Starověk > Antické ŘeckoJen těžko byste hledali člověka, který nikdy neslyšel o olympijských hrách. Co ale víme o jejich původu? Jejich současná podoba je velice vzdálená od původních řeckých her.
Olympijské hry nebyly jedinými starořeckými hrami. Šlo o jedny z tzv. Panhelénských her, do kterých patřily pýthické, isthmické, olympijské a nemejské hry. Ty se všechny konaly cyklicky (periodos) tak, aby nedošlo k jejich vzájemnému překrývání. Jedno období, během kterého se vystřídaly
Nejvýznamnější a jediné dodnes dochované hry jsou olympijské, které se pořádaly v Olympii a to na oslavu boha Dia. Nejstarší zmínku o nich máme z roku 776 př.n.l. kdy se soutěžilo pouze v jediné disciplíně - běhu na jedno stadium. Postupem času se zvyšoval počet disciplín a s tím i délka samotných her (až 5 dnů).
Největší slávy a rozmachu se hry dočkaly v 5 století př.n.l, kdy se postupně začali her účastnit i závodníci z neřeckých národů (Egypťané, Syřané atd.). Když bylo ve 2.stolejí př.n.l Řecko ovládnuto Římem, došlo k úpadku všech těchto her. Později si ovšem hry oblíbili i samotní římští císaři a došlo k obnovení původní jejich slávy. Později se vzestupem křesťanství na konci 4. století pak došlo k úplnému zániku her když je zakázal císař Theodosius. Důvodem byl zřejmě negativní postoj křestanství ke hrám. Křesťané je totiž vnímali jako pohanské.
V čem se soutěžilo?
Postupěm času se počet disciplín rozrostl o dnes již klasické disciplíny, našli bychom ale i mnoho netradičních. Závodníci (závodit mohli pouze muži) soutěžili nazí, aby se předešlo dohadům o podvádění. Dalším důvodem byla řecká fascinace krásou těla, u sportovců dvojnásob.Jednou z možností jak rozdělit disciplíny je na bojové a nebojové. Na to že šlo o symbol míru, měli původní olympijské hry až nečekaně velké množství disciplín, kde spolu závodníci bojovali. Například box byl až nečekaně podobný současnému boxu. Soupeři si ovinuli pěsti řemeny a navíc ještě používali rukavice (ač zřejmě ne tak měkké jako nyní). Vyhrát jste mohli pokud se soupěř již nezvedl ze země, nebo se vzdal. Na body se ale vyhrát nedalo, pokud žádný z bojovníku v časovém limitu neprohrál, přešlo se ke střídavým úderům, kdy se druhý bojovník nesměl krýt. Kdo se již nezvedl, ten prohrál.
Druhou disciplínou byl klasický zápas. Ten měl dvě formy, v první se bojovalo ve stoje (orthopalé) a cílem bylo svého soupeře dostat na zem. Druhý způsob boje byl nazýván katopalé a bojovalo se na zemi. Zápasník mohl vyhrát až ve chvíli, kdy se jeho soupěř vzdal.
Vrchnolnou bojovou disciplínou byl tzv. Pankration, což bylo něco jako MMA starověku. Bylo dovoleno vše kromě útoků na oči, pohlavní orgány a kousání. Opět jako v případě zápasu existovaly dvě obdobné formy.
Nebojových sportů bylo více a většina z nich je na olympiádě i nyní. Hlavním byl běh (na několik vzdáleností), hod oštěpem, hod diskem nebo pětiboj (Pentathlón). Trochu odlišný byl skok do dálky, kdy závodník skákal se závažím v každé ruce. Dnes již neexistující disciplínou byl běh v plné polní zbroji, která vážila několik kilogramů. Poměrně kuriózní disciplínou bylo klání trubačů, kde se hodnotila síla zvuku a vytrvalost.
Sláva vítězům
Vítězové z her byli ve svých městech oslavováni a byli jim stavěny sochy. Odměnou za výhru jim byl olivový věnec, který většinou obětovali svým bohům.Vítězem her nebyli pouze jednotlivi sportovci, ale celé starověké Řecko. Olympijské hry sloužili jako symbol míru (v průběhu konání byly přerušeny všechny války a sportovci měli garantován průchod územím) a jednotnosti jinak rozhádaných řeckých kmenů. Kromě sportu se zde scházeli politici, diskutovali a uzavírali smlouvy.
Bohužel tato krásná tradice byla na více jak tisíc let ukončena. První pokus o obnovu her proběhl v roce 1604 kdy angličan Robert Dover uspořádal tzv. Anglické olympijské hry. Ty byly velmi populární mezi prostými lidmi i u krále Jakuba I. Po smrti jejich zakladetele ale nebyl nikdo, kdo by v tradici pokračoval.
Další pokus o vzkříšení olympijských her proběhl v Řecku v roce 1859. První hry se odehrály v Athénách a sešlo se zde přes 20 tisíc divaků. Konat se měli každé čtyři roky, nakonec ale proběhly pouze 4 ročníky a hry opět upadly v zapomnění.
Poslední obrození olympijské myšlenky proběhlo v roce 1896 a vydrželo až dodnes. Myšlenku realizoval Pierre de Coubertin, francouzský historik. V roce 1894 v Paříži uspořádal kongres, kde vznikl mezinárodní olympijský výbor, který ihned odhlasoval první hostitelské město - Athény. Hry byly oproti těm současným na velmi amatérské úrovni, přesto slavily obrovský úspěch a vytvořily tradici která trvá dodnes.
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #sport
#zeus