Řádění divokých Mongolů v českých zemích zastavila až smrt Chána
22.8.2024 > Středověk > České zeměMongolský vpád a krvavý teror v Evropě je poměrně známý. Věděli jste však, že se divoké hordy dostaly až na území českého státu? Po mnoha vítězných bitvách, kdy Mongolové srazili na kolena většinu armád států východní Evropy se dostali až na Moravu. Čechy se však nakonec řádění těchto divochů vyhnuli. Dá se říci, že díky náhodě.
Na počátku 13. století sjednotil jistý ambiciozní muž jménem Temudžin mongolské kmeny a přijal jméno Čingischán. Jeho expanzivní politika směřovala na západ a na svých rychlých koních obsazovali Mongolové rychle rozsáhlá území. Brzy obsadili oblast střední Asie i Kavkazu a směřovali na východní Evropu.
Četná ruská knížectví byla nejednotná a nedokázala se sjednotit aby se postavila nové hrozbě. Několik spojených knížat bylo v roce 1223 poraženo v bitvě na řece Kalce Čingischánovým vnukem Bátúem. Většina ruských měst byla vyplněna a roku 1240 padl i Kyjev.
Poté se Mongolové rozdělili. Jižní armáda zaměřila svoji pozornost na Uhry. V bitvě u Mohi bylo zcela zničené silnější uherské vojsko a nájezdníci se vrhli do rabování a vraždění. Téměř polovina uherské populace nepřežila řádění mongolských vojsk.
Druhá část vojska směřovala na sever do Polska. Snadno dobili několik menších měst, než dokázala polská šlechta sestavit armádu. V čele nově sestavené obranné armády stanul kníže Jindřich Pobožný. Mongolové zanechali obléhání a vyrazili vstříc polské armádě co nejdříve, ještě než se k ní připojí další spojenci. Jedním k nich měl být i významný český král Václav I., který však se svým vojskem o jediný den nestihl dorazit. Bitva u Lehnice se tak odehrála bez Čechů.
I přes jednoznačné vítězství u Lehnice se nakonec mongolská armáda rozhodla nepokračovat dál a obrátila se směrem na jih, aby se spojila s hlavní částí vojska. Její cesta vedla přes dnešní Slovensko a také Moravu. Avšak žádná významnější bitva se na našem území neudála. Ačkoliv na ni zřejmě Václav I. byl připraven. Rabování a vraždění se však území okolo postupující armády nevyhnulo.
Uhry pak spojené mongolské vojsko plenilo ještě celý rok. Další plánem vojevůdců bylo směřovat na Svatou říší římskou, možná až do Francie. Tento směr by téměř jistě znamenal i postup přes území Čech. Nebylo to však mocné středověké jezdectvo, co zastavilo další postup Mongolů na západ.
Koncem roku 1241 zemřel na východě Chán Ögedej, nejvyšší vládce Mongolů. Když se zpráva o jeho úmrtí dostala k Bátúovi, veliteli armády, znamenalo to okamžitý konec invaze. Bátú s celým vojskem ihned spěchal na východ, do hlavního města Karakorumu, kde se chtěl zúčastnit volby nového Chána.
Pro Evropu to znamenalo dar z nebes. Těžko říci, zda-li by se i spojené armády západoevropských států dokázali úspěšně postavit mongolské hordě. Přesto několikaleté řádění Mongolů znamenalo pro Evropu katastrofu. Mnoho oblastí zůstalo kompletně vylidněných, desítky měst zcela lehly popelem. Následkem řádění byl také hladomor, který dokonal dílo zkázy a zahubil podobný počet lidí, jako samotné boje. Zdecimované obyvatelstvo se přirozeně bálo, že se nájezdníci brzy opět vrátí. Invaze podobného rozsahu se však již naštěstí nikdy neopakovala.
Zdroj: wikipedia.org, Čingischán a utváření moderního světa - Jack Weatherford
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #mongolove
#uhry
#vaclav i.
