Únos, obřízka a tvrdá dřina - jak vznikali Janičáři

8.10.2024 > Středověk > Blízký východ

Janičáři budili strach ve východní Evropě prakticky celý novověk. Elitní osmanské jednotky pomohly rozhodnout nejednu bitvu. Nakonec se však ze špičkové pěchotní armády stala zastaralá struktura, která staletí bránila modernizaci celé Osmanské říše.

Počátky Janičářů můžeme najít ve 14. století, patrně za vlády sultána Orhana. Původně šlo o osobní armádu, loajální pouze sultánovi. Paradoxní je, že tito nejlepší vojáci říše byli vlastně otroci. Do janičářských sborů se nejčastěji dostávali zajatí křesťanští mladí chlapci z Balkánu.

Turečtí úředníci každých pět let procházeli oblasti, které měli pod správou a vyhledávali silné mladé syny sultánových podaných. Ti byli proti své vůli odvlečeni od svých rodin. Obvyklý věk pro toto rekrutování byl 6-14 let. Tito mladíci pak byli obřezání a posláni do muslimských rodin na převýchovu. Zde byli vychováváni jako muslimové a učili se turecký jazyk. Následně byl zahájen tvrdý vojenský výcvik. Obvyklými zbraněmi byly šavle a luky. Postupně času a s rozvojem technologií také palné zbraně. Abnormálně náročný výcvik a tvrdá disciplína vytvářely elitní jednotky nesrovnatelné se zbytkem tureckého vojska.



Úspěchy Janičárů v bitvách poté vedli k získání mnoha výhod a vysokého sociálního statusu. Často byli zapojeni i do samosprávy dobitých území. Tyto výhody a privilegia ovšem předznamenali konec elitního sboru. Z elitních důstojníků se stávali úředníci, kteří měli velký vliv na chod celého státu. Postupem času se z nich stala tak velká politické síla, že rozhodovali o tom, kdo bude sultánem. Běžní Janičáři se zase v období míru začali věnovat civilním zaměstnáním a to na úkor své vojenské služby.

Turecká armáda začala v průběhu času velmi zaostávat za Evropskými mocnostmi. To si sultáni velmi dobře uvědomovali a snažili se jak armádu, tak celou říši reformovat západním stylem. Tomu se však Janičáři tvrdě bránili, protože by to znamenalo oslabení jejich moci i ztrátu mnoha privilegií.

Když na trůn nastoupil mladý sultán Osman II, snažil se je nahradit modernějším formátem armády. Janičáři sultána uvrhli do vězení a následně zavraždili. O sto let později si vynutili abdikaci sultána Ahmeda III a začátkem 19. století zavraždili Selima III, který chtěl také sbory zrušit.



Konec Janičářů přišel až roku 1826 za vlády sultána Mahmuda II. a dnes ho známe jako Požehnanou událost. Sultán se poučil z osudu svých předchůdců a dobře se na celou akci přichystal. Janičáři opět povstali a chtěli sultána svrhnout, ale ten jejich kroky očekával. Přes 6000 Janičářů bylo zabito a většina dalších uvězněna, nebo vyhoštěna. Sultánovi se tak otevřeli rozsáhlé možnosti modernizace říše.

Osud Janičářů byl tak neuvěřitelně podobný s osudem pretoriánské gardy z antického Říma o 1500 let dříve. Jednotka původně určená jako osobní garda vládce, která získala až příliš velkou moc a určovala kdo bude vládnout. A zbavit se jí stálo život nejednoho vládce.

Zdroj: Přelom - Anton Dončev ; Wikipedia.org Štítky: #osmanska rise #sultan #balkan #janicari

Mohlo by vás zajímat

• Starověk
• Antický Řím
• Antické Řecko
• Egypt
• Středověk
• České země
• Anglie
• Francie
• Svatá říše římská
• Blízký východ
• Novověk
• Evropa
• Amerika
• Ostatní
• Časová osa dějin

#bitva (45)   #zivot v antice (43)   #legie (29)   #stavby (25)   #nabozenstvi (25)   #zivot ve stredoveku (21)   #16. stoleti (19)   #sparta (14)   #rytiri (14)   #caesar (14)   #otroci (13)   #14. stoleti (13)   #atheny (12)   #17. stoleti (12)   #persie (11)   #19. stoleti (9)   #oblehani (9)   #plantageneti (9)   #premyslovci (9)   #falanga (9)   Zobrazit všechny štítky