Dahomejské Amazonky - sex znamenal smrt a boj posvátnou povinnost
22.10.2024 > OstatníMezi lidmi budily posvátnou úctu a sami se nazývaly královými manželkami. Dahomejské Amazonky byla jediná skutečně kompletně ženská armáda v historii. Ovšem byla by chyba je kvůli pohlaví podceňovat. V boji se vyrovnaly mužům a jejich specialita bylo usekávání hlav nepřátel.
Dahomejské království se rozkládalo na západě Afriky na území dnešního Beninu. Jeho ekonomika byla z velké části založena na prodeji otroků Evropanům. Dahomejci pořádali nájezdy do okolních zemí a ze zajatců dělali otroky. Silné muže prodali evropským otrokářům a ženy si často nechali jako otroky pro práci na plantážích. Otroctví bylo všudypřítomné.
První zmínky o ženských jednotkách máme z druhé poloviny 17. století, kdy král Houégbadji založil jednotku lovkyní slonů složenou pouze z žen. Ta se zřejmě dobře osvědčila, protože brzy se z lovkyň stala osobní ochranka královské rodiny. První zmínku o nasazení ženské jednotky v bojích máme z rok 1727, kdy armáda krále Agaji válčila se sousedním královstvím Savi.
Zásadní změna přišla za vlády krále Ghezy v první polovině 19. století. Snad kvůli nedostatku bojeschopných mužů, udělal z královské ochranky skutečnou profesionální ženskou armádu. Bojovnice se nazývaly Ahosi, což v překladu znamená královy manželky. Titul byl však pouze formální. Dnes je nejčastěji nazýváme Amazonkami.
Původně byly bojovnice rekrutovány z řad zajatců a otroků. To mělo jednu zásadní výhodu, byly levnější než muži. Pro otrokyně to znamenalo radikální zlepšení jejich životů a byly za takovou možnost vděčné. Do jednotky se však přidávaly i svobodné mladé ženy, pro které to znamenalo únik z úmorné práce v domácnosti, příležitost zbohatnout a v budoucnu zaujmout i významná politická místa.
Každá adeptka této ženské armády musela být panna. Svoji nevinnost pak musela zachovávat v průběhu celé vojenské služby, podobně jako vestálky v antickém Římě. Pokud se zjistilo, že některá bojovnice ulehla s mužem, čekala oba poprava.
Než se z adeptky stala skutečná bojovnice, musela absolvovat drsný výcvik, který dokončila pouze část zájemkyň. Výcvik obsahoval náročná cvičení podobná dnešní gymnastice s kombinací životu nebezpečných úkolů. Ženy systematicky cvičili svoji sílu, rychlost a odolnost proti bolesti. Byla v nich pěstována určitá víra ve vlastní posvátnost a určitý druh fanatismu, který jim nedovolil z boje ustoupit. Každý boj byl na život a na smrt. Jejich výzbroj tvořily moderní evropské zbraně jako muškety a kanóny. Ale jejich hlavní zbraní byly masivní mačety. Pomocí těch utínaly hlavy svým nepřátelům. Právě tento známý zvyk budil v srdcích jejich nepřátel strach již před bojem.
V době své největší slávy bylo Ahosi kolem 6 tisíc a tvořily tak asi třetinu celé dahomejské armády. Bojovaly v mnoha bitvách a válkách a jejich jméno získalo velký ohlas a budilo strach. Osudnými se jim staly až francouzsko-dahomejské války na konci 19. století. V sérii bitev byly Ahosi poraženy a jejich počet klesl až na posledních několik desítek. Tehdejší král Béhanzin byl zajat a deportován, území bylo obsazeno Francouzy a jednotky dahomejských amazonek byly rozpuštěny.
Jejich zbytky byly převezeny do Paříže, kde sloužily jako pouhá atrakce ujišťující Francouze o jejich nadřazenosti. Po několika letech jim bylo umožněno se vrátit domů. Některé z nich údajně po návratu domů tajně zavraždily několik francouzských důstojníků. Nawi - poslední z dahomejských bojovnic zemřela roku 1979 ve věku více jak 100 let.
Zdroj: wikipedia.org, Dahomey’s Women Warriors - Mike Dash
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #otroci
#afrika
#francie
