Caesar se mohl snadno vyhnout krvavému atentátu. Stačilo poslechnout manželku
21.1.2025 > Starověk > Antický ŘímDne 15. března roku 44 př. n. l. byl římský diktátor a slavný vojevůdce Gaius Julius Caesar zavražděn skupinou spiklenců - senátorů, přímo na zasedání senátu v Pompeiově divadle. Jeho smrt šokovala celý Řím. Fascinující je ovšem množství varování, které Caesar před atentátem obdržel. Tato varování přicházela z různých stran, včetně jeho nejbližších, přesto všechna ignoroval. Kdyby tehdy naslouchal a odložil své ego, historie mohla vypadat úplně jinak.
V roce 44. př. n.l. byl Caesar na vrcholu moci. Senát mu udělil doživotní titul diktátora (dictator perpetuus) a označil ho za otce vlasti. Taková koncentrace moci vyvolávala mezi lidmi nejen obdiv, ale samozřejmě i nenávist a strach. Suetonius i Cassius Dio zaznamenávají ve svých spisech události, které podnítily nespokojenost senátorů a donutily je ke krvavému činu.
Lidé například na Caesarovu sochu vložili vavřínový věnec. To však mělo symbolizovat boha Jova a jeho království. Proto vládnoucí tribunové lidu nařídili věnec odstranit. Za to je ale Caesar zbavil jejich funkce. Jindy dav opakovaně veřejně tituloval Caesar králem, což on nikdy explicitně neodmítl. Senát byl ovšem na titul krále velice háklivý. Řím se před staletími zbavil tyranských králů a byl na svoji demokracii velice hrdý.
Poslední kapkou však byla jiná událost. Senát po udělení dalších poct poslal k Caesarovi poselstvo, aby ho o všem informoval. Caesar však přijal delegaci senátu vsedě, což mnozí považovali za bezprecedentní projev neúcty. Caesarova moc a strach, že se z něho stane skutečný tyran, přinutil skupinku mužů aby začali jednat. Příprava vraždy započala.
V den samotného atentátu, přicházela k Caesarovi mnohá varování. Haruspex - kněží vykládající vůli bohů, vyčetl ráno neblahá znamení. Z toho si ovšem Caesar mnoho nedělal. Bylo toho ale více. Caesarova manželka Calpurnie měla v noci sen, ve kterém viděla svého muže mrtvého. Prosila ho, aby následující den zůstal doma a nechodil na plánované zasedání senátu.
Caesar váhal. Ráno 15. března se cítil slabě a skutečně měl v plánu doma zůstat. Když se o tom dozvěděl jeden z klíčových spiklenců - Decimus Junius Brutus, vyrazil k němu domů. Nakonec se mu podařilo Caesara přesvědčit, že zasedání senátu nelze odkládat. Caesar podlehl jeho slovům a vydal se na poslední cestu do Pompeiova divadla. Neuposlechnutí varování jeho manželky pro něho mělo mít fatální následky.
Všem varování ale ještě stále nebyl konec. I v průběhu cesty měl Caesar stále šanci zachránit se. Během cesty obdržel Caesar dopis, který ho přímo varoval před spiknutím. Dopis však odložil s tím, že si ho přečte později večer.
Kdy dorazil do Pompeiova divadla, vše již proběhlo rychle. Lucius Tillius Cimber odvedl Caesarovu pozornost prosbou o milost pro svého bratra. Tu však vládce striktně odmítl. V tu chvíli z něho Cimber strhl plášť, což byl domluvený signál pro ostatní spiklence. První ránu zasadil Servilius Casca, následně se k němu přidali ostatní, včetně Marka Bruta. Caesar, zůstat ležet na podlaze s desítkami bodných ran.
Caesarova smrt byla výsledkem ignorování varování a jeho přehnané sebedůvěry. Odmítal připustit, že by mu hrozilo nebezpečí, což bylo paradoxní vzhledem k tomu, jak brilantní byl jako vojenský stratég. Ani nejmocnější muž římské říše nebyl imunní vůči lidské pýše a neschopnosti naslouchat druhým. A právě to ho nakonec přivedlo k tragickému konci.
Zdroj: Dějiny psané Římem - Vojtěch Zamarovský
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #caesar
#vrazdy
#rimsky senat
