V bitvě u Lechu se spojila celá Evropa, aby zastavila krvežíznivé Maďary
11.2.2025 > Středověk > FrancieV průběhu 9. a 10. století opakovaně pustošily maďarské kmeny území střední a západní Evropy a staly se postrachem mnoha národů. Na dobitém území vraždily muže a staré ženy a z mladých dívek si dělaly otrokyně. Kvůli opakovaným nájezdům se dlouhodobě úplně vylidnily obrovské oblasti napříč kontinentem. V roce se 955 se muselo spojit půl Evropy, aby krvežíznivé Maďary zastavili.
V roce 954 započala nová série maďarských nájezdů a to až na území dnešní Francie. Koncem roku se tyto kočovné kmeny opět stáhly zpět na východ, ale za pár měsíců už zase útočily na jihu dnešního Německa. Na serveru, na území Saska, v té době pobýval Východofranský král Ota I. Protože se zrovna potýkal s povstáním Polabských Slovanů, měl zde alokovanou silnou armádu. Jakmile se o novém vpádu kočovníku dozvěděl, ihned se vydal na jih.
Hlavní část maďarské armády, pod velením náčelníka Bulču, v té době obléhala město Augsburg. Šlo o poměrně nezvyklou situaci. Jako většina kočovných kmenů, ani Maďaři obvykle nedobývali opevněná města. Kočovníci sebou neměli obléhací stroje a obvykle se zaměřovali na plenění venkova. Město Augsburg však v té době mělo poškozené hradby a Bulču tak neodolal vyhlídce na bohatou kořist. Když zjistil, že se blíží armáda Oty I., rozhodl se přijmout rozhodující bitvu. Byl totiž ve velmi silné pozici - vedl největší armádu Maďarů v historii.
Armády se setkávají 8. srpna 955, avšak k bitvě ještě nedochází. Odděluje je totiž řeka Lech. Ota I. přijíždí s armádou těžké jízdy, čítající okolo 10 tisíc vojáků. Desetinu z toho tvoří čeští bojovníci, tzv. legio Bohemorum pod velením knížete Boleslava I. S vojskem se spojuje i část obránců z Augsburgu a společně založili tábor na pravém břehu Lechu. K maďarské armádě se připojují další dvě části pod vedením náčelníků Léla a Šúra. Dohromady také okolo 10 tisíc vojáků, zejména lehké jízdy. Zatím však dochází pouze k ojedinělým šarvátkám malých oddílů.
Bitva vypuká o dva dny později. Maďaři již nevydrželi déle vyčkávat a ihned z rána přebroďují řeku. Ota na pravém břehu rozestavuje svoji armádu do pozic. Českému oddílu je svěřen úkol v zadní části, kde mají střežit tábor a neočekává se jejich zapojení do hlavního boje. Nakonec ale vše dopadne jinak.
Rychlé maďarské oddíly objedou Otovu armádu a zaútočí na české jednotky vzadu. Češi prokážou odvahu a jejich linie nápor udrží, avšak utrpí ty nejhorší ztráty. Maďarský tlak ale neustává a situaci musí zachránit francký vévoda Konrád. Ten sice zabrání nejhoršímu, ale sám v boji padne. Sehrál však rozhodující roli, jeho vojáci vybojovali dost času, aby se do boje dostala nejsilnější těžká královská jízda.
Nápor těžce oděných rytířů unavení Maďaři nevydrží a jejich armáda s obrací na útěk. Jenže v zádech mají řeku a při ústupu je pronásledující vojáci zmasakrují. Bitva má jednoznačný výsledek - Ota je nezpochybnitelný vítěz a maďarská armáda je zničena. Všichni tři náčelnici jsou zajati a po bitvě exemplárně popraveni. Díky mocenskému vakuu se tak v Uhrách dostává k moci rod Arpádovců, který v čele Maďarů vydrží několik dalších staletí.
Ota I. naopak trvale posílil svoji moc, a to i díky smrti svého rivala Konráda. Hlavním výsledkem bitvy však byl trvalý konec maďarských nájezdů v Evropě. Kočovníci se trvale usidlují na území dnešní Maďarska a navždy mění svůj způsob života.
Zdroj: wikipedia.org ; Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali - Josef Žemlička
Autor: Pavel Koubík
Štítky: #madari
#bitva
