Smrt v aréně jako důkaz pravdy o znásilnění - příběh posledního božího soudu
9.4.2025 > Středověk > FrancieDříve dva přátelé od dětství, nyní nepřátelé na život a na smrt. A důvod sporu? Jaký jiný, než žena. Když světské soudy selžou, nabízí středověk jiný způsob, jak spor rozhodnout. Souboj na život a na smrt - ať rozhodně bůh, na čí straně je pravda. Poslední soudní souboj v dějinách Evropy byl velkolepou podívanou.
Zdá se vám předchozí popis povědomý? Je to dost možné. Právě poslední duel, který sloužil jako boží soud, si zvolil známý režisér Ridley Scott jako námět pro svůj film Poslední souboj. Pojďme se podívat na to jak to bylo doopravdy a jak moc film odpovídá historické skutečnosti.
Oba hlavní protagonisté - Jean de Carrouges a Jacques Le Gris se narodili v polovině 14. století ve Francii nedaleko od sebe. Jejich společenský status byl odlišný - Jean byl členem vážené urozené rodiny zatímco Jacques nebyl urozený, ale narodil se do zbohatlické rodiny. Přesto spolu strávili velkou část mládí a přátelství stvrdili v mnoha bojích.
Pak mezi ně však vstoupila žena a majetek a přátelství šlo stranou. Le Grise rychle bohatl, zejména díky dobrému vztahu s místním hrabětem. Naproti tomu Carrouges se dostával do čím dál větších dluhů. Své problémy se rozhodl vyřešit sňatkem. Jeho vyvolenou se stala Marguerite de Thibouville. Ta byla nejen mladá a krásná, ale především dostala věnem značné množství půdy. Na stejné pozemky si však dělal nárok i Le Grise. A spor byl na světě.
Soudy se vlekly několik let a nezdálo se že dojde k finálnímu rozsudku. Nakonec řešení přišlo odjinud. Na oslavě se oba muži usmířili a Jean znovuobjevenému příteli představil svoji novou manželku.
Asi se již nedozvíme, zdali Le Grise Marguerite tolik očarovala, nebo se chtěl jen Jeanovi pomstít. Každopádně ve chvíli, kdy Jean odcestoval na válečnou výpravu do Skotska, vnikl lstí do Margueritiných komnat, kde ji znásilnil. Alespoň tak to Marguerite de Thibouville popsala po návratu svému manželovi. Faktem je, že 9 měsíců od údajného znásilnění skutečně porodila syna. Styk tedy s někým mít musela.
Domoci se spravedlnosti se ale Jeanovi nedařilo, zejména proto, že soud měl na starost hrabě Pierre, blízký přítel Le Grise. Nakonec se mu ale podařilo posunout svůj problém výše, až ke královskému soudu. Ani zde se však věci nepohnuly žádným směrem. Nakonec došla Jeanovi trpělivost a zažádal, aby byl spor vyřešen zkouškou bojem. Takový souboj přežije jen jeden, a to je boží znamení, že pravda je na straně vítěze. Král návrh schválil, tehdy ještě sám netušil, že to bylo naposledy v historii, kdy byl nějaký soudní případ řešen tímto způsobem.
Souboj se odehrál 29. prosince 1386 a šlo o celostátní událost. Sjeli se šlechtici z celé země, aby sledovali unikátní událost. Před začátkem souboje je ještě Le Grise povýšen na rytíře, jinak by totiž v takovém souboji bojovat nemohl. Přítomna je i Jeanova manželka Marguerite. Ta se ocitla v nezaviděníhodné situaci. Pokud by její manžel prohrál a zemřel, i ona by byla popravena upálením.
Souboj začali oba rytíři na koních a s kopím. Avšak pevná brnění bez problému vydrží několik střetů. Oba tak zvolí jinou zbraň - mohutnou sekeru. De Grisovi se podaří smrtelně zranit nepřítelova koně, ten však obratně zareaguje a podaří mu také připravit svého protivníka o koně. Oba se tak ocitají na vlastních nohou a pokračují v boji.
V tuto chvíli oba bojovníci opět mění zbraně - meče. Souboj vyrovnaně pokračuje až se De Grisovi podaří Jeana vážně poranit na stehně. Carrouges se zraněnou nohou nemůže pokračovat v souboji a dostává se na zem. Le Grise pokračuje patrně až příliš sebevědomě a nepovažuje již svého soupeře za nebezpečného. Tomu se však podaří podrazit Le Grisovi nohy, nalehnout na něj a sundat nepřítelovu helmici.
Jean vytasí svojí dýku, přiloží ji Le Grisovi v krku a vyzve ho, ať se veřejně přizná ke své vině. Jeho slova odmítnutí jsou poslední, která kdy vyřkne. Jean mu zarazí do hlavy celé ostří své díky.
Jean de Carrouges je jasný vítěz a celý spor je tím jednoznačně rozhodnut. Zraněný Jean společně se svoji ženou zamíří do katedrály Notre-Dame, aby poděkovali za boží přízeň. Jean přijal narozeného chlapce za svého a vychovával společně s dalšími dětmi, které přišly později. Na čí straně byla skutečně pravda se patrně již nedozvíme, bude nám tak muset stačit výsledek božího soudu.
Zdroj: wikipedia.org ; Kruté příběhy sladké Francie - Zbyněk Kašpar
Autor: Petr Němeček
Štítky: #rytirstvi
