Zapomenutá Přemyslovna Vilemína: její ostatky skončily na hranici 10 let po její smrti
24.8.2023 > StředověkStředověké dějiny mají bohužel pro nás mnoho slepých míst. Jednu takovou bílou skrvnu najdeme i okolo ženy, již dnes známe jako Vilemínu z Milána. Údajně šlo o přemyslovskou princeznu, která v Itálii konala zázraky. Kolem její charismatické osobnosti se vytvořil kult, kvůli němuž její tělo i její následovníci skončili na hranici pro kacíře.
Svatá žena Vilemína
O Vilemíně dnes nevíme příliš mnoho. Žila ve druhé polovině 13. století a jednoho dne se objevila v Itálii, údajně v doprovodu svého syna. Zřejmě oplývala silnou a charismatickou osobností, protože se kolem ní utvořil kroužek stoupenců, který naslouchal jejímu učení.Z dobových výpovědí víme, že Vilemína byla velmi zbožná, zároveň však zřejmě hledala vlastní spirituální cestu. Trochu to vypadá, jako by byla Vilemína středověkou feministickou ikonou – její následovníci totiž věřili, že je vtělením Ducha svatého, a měli v plánu zavést takovou církev, ve které budou moci mši sloužit i ženy a žena se také bude moci stát papežkou. Věk mužů dle nich skončil a bylo načase vytvořit církev vedenou ženami.
Vilemíně se také připisovaly zázraky a uzdravování. Zároveň se o ní nesly zvěsti, že má stigmata, což by podle dobové víry dokazovalo její svatost, nebo dokonce převtělení Ježíše Krista.
Vzhledem k tomu, že její osobu opřádala pozornost již za jejího života, vyšetřovala Vilemínu inkvizice. Během procesu však nebylo odhaleno nic závadného. Naopak Vilemína si udržela pověst zbožné ženy a správné křesťanky.
I proto došlo po její smrti k pokusům o její svatořečení. Pak se však všechno zkomplikovalo.
Sekta vilemínitů
Po smrti Vilemíny (nevíme, kdy přesně k ní došlo, zřejmě na přelomu 70. a 80. let 13. století) se však začaly dít věci.Její možná nejvěrnější stoupenec Ondřej Saramita totiž začal šířit její účení a přidával k tomu legendy, které Vilemínu zbožšťovaly – například tu o vtěleném Duchu svatém nebo o tom, že její narození bylo její matce zvěstováno archandělem (jasný odkaz na narození Ježíše Krista). Dále se začaly šířit zvěsti, že Vilemína vstane z mrtvých a ustanoví své vlastní apoštoly.
Zdá se, že Vilemína sama tyto báchorky za svého života popírala, dokonce se snad i zlobila, když ji lidé srovnávali s Ježíšem nebo Duchem svatým, ale po její smrti už měly tyto příběhy volnou cestu. Důležité je zmínit provázání vilemínitské víry s učením italského mystika Jáchyma z Fiore, jenž předpovídal příchod věku Ducha svatého - na této tezi pak vilemínité stavěli svou víru, že Duch svatý již sestoupil mezi lidi a vtělil se do Vilemíny.
Zásadní postavou se pak stala Manfréda da Pirovano, která se chopila příležitosti a začala aktivně budovat nejen Vilemínin kult, ale i vlastní sektu. Prezentovala se jako zástupkyně zesnulé Viléminy. Lidé k ní přicházeli a jako Vilemínině následovnici jí líbali ruce a nohy, ona sama se dokonce rozhodla nechat si ušít kněžské roucho a sloužit mši.
A zatímco na Vílemínině životě inkvizice nenašla žádnou závadu, tady měla doslova hody.
Inkviziční proces s vilemínity
V roce 1300 (pravděpodobně více než 10 let po Vilemínině smrti) proběhl proces s vilemínity. Jejich učení i konání bylo bezpochyby z pohledu dané doby heretické, a tak vlastně nebylo co řešit.Zatímco těsně po její smrti to vypadalo, že Vilemína jako zbožná žena šířící křesťanské učení a zaobírající se dobročinností, bude prohlášena za svatou, o pár let později skončila v procesu odsouzená jako kacířka.
Vilemína už dlouho ležela v hrobě, takže prakticky nemohla být potrestána, nicméně bylo rozhodnuto, že její ostatky skončí na hranici. Její učedníci ji následovali – do ohně i na věčnost.
Vilemína z Čech
Možná nejzajímavějším okamžikem Vilemínina příběhu je pro nás její údajný přemyslovský původ.Kolem Vilemíny se objevovala legenda, že pochází z královského rodu. Ondřej Saramita se po její smrti vydal do Čech, aby český král, jenž měl být Vilemíniným otcem, podpořil snahy o její svatořečení. Krále však v Čechách nezastihl, protože ten mezitím zemřel, což vede k domněnkám, že se tato událost datuje do let po smrti Přemysla Otakara II. A poslední indicie nám specifikuje údajnou Vilemíninu matku – pamatujete, že jí měl anděl zvěstovat Vilemínino narození? Saramita konkrétně mluví o tom, že šlo o královnu Konstancii, což by mohla být Konstancie Uherská, manželka Přemysla Otakara I. Můžeme se tedy domnívat, že Vilemína byla Přemyslovnou, princeznou ze starého českého rodu, dcerou a sestrou králů.
Bohužel o Vílemíně nemáme žádné jiné zmínky – dozvídáme se o ní vlastně jen z inkvizičního protokolu a z pozdějších, značně proměněných legend. Žádná další zpráva o tom, že by Vilemína patřila do českého královského domu, neexistuje.
Vezměme v potaz, jaké slávy dosáhla Vilemínina potenciální sestra Anežka Česká. Je možné, že by Přemyslovci zahodili příležitost přihlásit se k odkazu „svaté“ Vilemíny a že by později dovolili, aby ostatky jejich přímé příbuzné byly zostuzeny na hranici? Proč nic z tohoto příběhu neproniklo do českých legend a kronik? Zdá se to podivné.
Existuje hned několik dalších variant, které Vilemínin původ vykládají trochu jinak. Podle některých byla Vilemína „jen“ dvorní dámou na českém dvoře a došlo spíše k nepochopení či zkomolení této skutečnosti. Podle dalších byla Vilemína zkrátka a dobře podvodnice, která využila toho, že v Itálii se toho o Čechách moc neví, a všechno si vymyslela. A třetí varianta, možná ta nejpravděpodobnější, říká, že královský původ jí přiřkli její následovníci – opět mohlo jít o omyl či jejich víru nebo přání, ale také o cílené budování Vilemínina kultu, kterému tajemný královský původ jenom dodal na přitažlivosti.
Zdroj: Lenka Stará: Vilemína z Milána a její stoupenci
Autor: Tereza Holubová
Štítky: #premyslovci
#svata vilemina
#13. stoleti
#italie
#inkvizice
