Otcovražda, žalář a poprava - skutečný zločin, který byl inspirací pro Máchův Máj

10.7.2024 > Středověk > České země

Kdo by neznal slavnou báseň Máj od Karla Hynka Máchy, která se zařadila do povinné četby žáků mnoha generací?

Příběh, kde je hlavním motivem otcovražda, aniž by dotyčný vrah vůbec tušil, že se obětí jeho činu stal jeho vlastní otec. Následuje žalář a poté krutá poprava. Do toho si nešťastná mladá dívka, kvůli které se vše událo, vezme život...

Karel Hynek Mácha - portrét (*16.11.1810 - †6.11.1836.). , National Library of the Czech Republic

Sňatek s chudou dívkou nepřicházel v úvahu

Předlohou pro děj Máje byly s největší pravděpodobností události, které se v polovině 18. století odehrály v městečku Doksy. V tehdejších časech se pro Doksy častěji užívalo německého názvu Hirchberg. A právě v tomto Hirchbergu žila zámožná rodina Schiffnerových. Dne 23. listopadu 1753 se Antonovi a Alžbětě Schiffnerovým narodil chlapec jménem Ignaz (česky Hynek) a byl jediným jejich potomkem, který přežil až do dospělosti.

Jen, co Hynek vyrostl, zamiloval se do děvčete, řekněme, neurozeného původu. Pravděpodobně se jednalo o dceru kováře nebo nádeníka. Hynkův otec, profesí konšel, si však pro svého syna představoval nevěstu z úplně jiných společenských vrstev. A tak sňatek svému synovi prostě zakázal. Tímto rozhodnutím však zpečetil svůj osud.

Byl sedmý květen, vraždy čas…

V máji, konkrétně v sobotu 7. května, se Anton Schiffner odebral pracovat na své chmelové pole. Jediný, kdo o tom věděl, byl jeho syn, který se za ním později toho dne vydal a nic netušícího otce zde ubil chmelovým kolíkem. Jeho tělo pak odtáhl ke skalám a zaházel kameny a roštím.

Máchovo jezero. , Marie Čcheidzeová, CC BY-SA 4.0

Když se Anton Schiffner stále neobjevoval, vydali se jej na druhý den hledat sousedé a známí, přičemž Hynek nejevil ani sebemenší známku znepokojení z toho, že jeho otec zmizel. Při objevení těla bylo navýsost jasné, že muže někdo zavraždil. A když ani nález mrtvoly s mladíkem nijak citově nepohnul, padlo podezření z vraždy na něj. Všichni navíc věděli o napětí, které mezi Antonem a Hynkem Schiffnerovými vyvolal nesouhlas se sňatkem.

Na magistrátním soudu byl Hynek obviněn jedním z radních, načež se přiznal. Odsoudili jej k trestu smrti lámání v kole. Kat v tomto případě začínal od nohou a až poslední milostivá rána vedena na krk konečně ukončila jeho trápení.

Skutečná Jarmila zůstala beze jména

V příběhu, který nám předkládá K.H. Mácha, vystupuje postava loupežníka Viléma, který zavraždí svého otce poté, co se dozvídá, že svedl jeho milou Jarmilu.
Existuje podezření, že se to samé odehrálo mezi Antonem Schiffnerem a Hynkovou dívkou. Důvodem tak nemusel být zakázaný sňatek, ale milostný poměr. Co se však ve skutečnosti stalo s onou dívkou a jaké vlastně bylo její skutečné jméno, to zůstalo záhadou. Navíc ani u Jarmily v básni není jasné, zda do onoho velkého jezera skočila, či ne. Zmíněné utopení mohlo být pouze metaforicky vyjádřené.
Navíc v daném období, kdy mělo k těmto událostem dojít, není o sebevraždě mladé dívky žádný záznam.

Jarmilina skála u Máchova jezera. , JanaJin, CC BY-SA 4.0

Strašný lesů pán zemřel na peci

Inspirací pro postavu loupežníka Viléma mohly být rovnou dvě skutečné osoby. Zatímco otcovrah Hynek Schiffner byl doksanským farářem Glaserem popsán jako skromný a bezúhonný mladík, ve stejnou dobu i ve stejném kraji žil jeden muž, který byl doslova jeho protikladem. Přesně jak jej popisuje Mácha - strašný lesů pán. Jmenoval se Václav Kumer (německy Wenzel Kummer). Říkali mu Český Vašek a byl vůdcem násilnické bandy, která řádila v celých severních Čechách.

Když zrovna nepytlačil, přepadal nic netušící obchodníky, kteří cestovali v lesích kolem Doks. Poté, co jej konečně dopadli v místním hostinci, dostal dvacet let žaláře, které si odseděl v brněnské věznici na Špilberku. Po propuštění se vrátil zpět do Doks, kde si jej už nikdo nedokázal spojit s tím hrozivým loupežníkem, o kterém se po kraji vyprávěly legendy. Starý a vyčerpaný naposledy vydechl na peci jednoho sedláka.