Šupinová, kroužková nebo lamelová zbroj? Čemu dávali přednost římští legionáři
25.5.2021 > Starověk > Antický ŘímLegionáři se nevyrovná žádný jiný voják na světě. Toto pravidlo platilo dlouhá staletí a na vlastní kůži ho poznaly stovky podrobených národů a kmenů. Občas se samozřejmě našla výjímka a legie byly poraženy, dlouhodobě však legionáři triumfovali nad každým nepřítelem. Jaké bylo tajemství neporazitelnosti římské armády? Z velké části za to jistě mohl výborný výcvik. Legionáři na něho měli dostatek času, šlo totiž o jediné skutečně profesionální vojáky na plný úvazek.
Jistě, kvalitní zbroje měli i římští nepřátelé, obvykle však ve velmi omezeném množství. Odolné a zdobené zbroje si většinou mohl dovolit jen náčelník a jeho nejbližší družina. Většina běžných bojovníků se mohla spoléhat maximálně na kožené zbroje, nebo bojovali zcela bez ochrany těla. Pouze u velkých a bohatých národů, zejména na východě říše se Římané setkávali se srovnatelně vybavenými armádami.
V průběhu více než tisícileté existence římské armády se samozřejmě výzbroj i výstroj vojáků měnila. V nejstarším období, kdy byl Řím ještě království, převzali římští vojáci výstroj od Řeckých hoplítů. Na ochranu těla tak nosili tvarované bronzové kyrysy. Během svých výbojů se brzy setkali s keltskými válečníky, kteří nosily zcela odlišný druh zbroje. Ten se v porovnání s pevnými kyrysy jevil jako vhodnější varianta pro pěchotu. A tak jak bylo u Římanů obvyklé, neváhali a cizí vynálezy ihned převzali a začlenili do své armády.
Od 4. století př.n.nl. se tak legionáři začali oblékat do šupinového pancíře, tzv. lorica squamata. Nový drahý typ pancíře si samozřejmě nemohli dovolit všichni vojáci. Zpočátku byl doménou spíše jezdců, kteří patřili do bohatší třídy nebo důstojníků. Po Mariově reformě vojska se však šupinová zbroj stala standardní výbavou každého římského vojáka.
Římská formace "želvy" byla výsledkem perfektní disciplíny legionářů. Využívá se dodnes
Starověcí Římané dovedli antické umění války k dokonalosti. Díky neustálému výcviku a nezlomné disciplíně dokázali legionáři vytvářet a bojovat ve formacích, se kterými si jejich nepřátelé nedokázali poradit. N... celý článekDalší změna, která vydržela několik staletí, byla opět inspirována Galy, se kterými se Římané v bojích často setkávali. Ti kolem roku 300 př.n.l. vynalezli nový velmi efektivní druh ochrany - kroužkový pancíř, v římském podání tzv. lorica hamata. Opět, Jak bylo u Římanů zvykem, cizí vynález převzali a po svém způsobu vylepšili, v tomto případě přidali druhou vrstvu ochrany na ohrožených ramenech. Kroužková varianta zbroje byla tak oblíbená, že u mnoha druhů jednotek vydržela až do samotného konce západořímské říše. Využívali ji zejména pomocné sbory (auxilia), nebo římská jízda.
V období mezi 1. a 4. stoletím si legionáři oblíbili nový, technicky velice vyspělý pancíř. Lamelový pancíř, neboli lorica segmentata byl složen z několika kovových plátů chránících ramena a celé tělo až k pasu. Jednotlivé pásy byly připevněné na kožené pásky. Pancíř se oblékal podobně jako dnešní košile, včetně včetně zapínání na přední části. Právě legionáře v lorice segmentatě si většina lidí představí, když se začne mluvit o římské armádě, jde o typické a zcela nezaměnitelné brnění. Ve filmové a seriálové produkci se se používá téměř výhradně lamelový pančíř, přestože nejde o historicky odpovídající variantu. V období konce republiky, které je filmově nejzajímavější (Caesar, Kleopatra, Spartacus) legionáři využívali kroužkové brnění, přestože na plátně je můžeme vidět témeř výhradně v lorice segmentatě.
Římský legionář ve zbroji lorica segmentata. Zdroj: wikipedia.org, Self-published work by Medium69, CC BY-SA 3.0
Šlo o velmi vyspělý pancíř, který nebylo snadné vyrobit. Jeho vysokou cenu ale kompenzovali výborné vlastnosti. Voják nebyl omezován v pohybu a dýchání, celý pancíř byl výrazně lehčí než předchozí varianty a poskytoval velice dobrou ochranu pro šípům i oštěpům. Přesto na začátku 4. století začali legionáři opět ve velkém využívat zbroj kroužkovou. Zda-li šlo o změnu z ekonomických důvodů, nebo segmentový pancíř neposkytoval tak dobrou ochranu, jak si dnes myslíme, se již bohužel asi nikdy nedozvíme.
Autor: Martin Suchoň
Štítky: #legie